1522 – rok, kdy přišel do Jihlavy Pavel Sperat, a s ním i reformace

Na jaře 1522 přišel do Jihlavy první reformační kazatel Pavel Sperat, který patřil k význačným osobnostem reformačního hnutí, byl stoupencem a osobním přítelem Martina Luthera.

Narodil se v roce 1484 ve Švábsku, studoval ve Freiburgu, Paříži a Basileji a na začátku 16. století byl vysvěcen na kněze v augsburské diecézi. Během svého farářského působení ve Würzburgu se obrátil k luteránství a tajně se oženil s Annou Fuchsovou, což se rozhodl z opatrnosti tajit a vydával ji za svoji sestru. Na začátku roku 1522 přišel do Vídně a kázal ve svatoštěpánském dómu. Když však začal kázat proti celibátu, Vídeň musel opustit. Rozhodl se odejít do Wittenbergu. V březnu 1522 se však zastavil v Jihlavě, kde byl ustanoven oltářníkem v kostele sv. Jakuba a následně zde začal i kázat. Zpočátku byl obezřetný, postupně ale začal kázat odvážněji a zdůrazňoval především význam Písma. Jeho kázání vyvolalo mezi obyvateli města ohlas, ale vzbudilo i pozornost želivského opata, který byl patronem jihlavské fary. Na jeho popud se začali o Speratovu činnost zajímat také olomoucký biskup Stanislav Thurzo a král Ludvík Jagellonský. Kazatel se ještě téhož roku přesunul do Velkého Meziříčí, a pak do Velké Bíteše, kde byl zatčen, a nakonec uvězněn v Olomouci. Tam byl také odsouzen k trestu smrti; na přímluvu moravské šlechty však byl propuštěn a posléze donucen k odchodu ze země, a to i přesto, že jihlavští měšťané vyvíjeli velké úsilí, aby směl ve městě zůstat. Dokonce ještě v roce 1527 proběhlo v Jihlavě zásadní hlasování o jeho případném návratu, ale z 16 cechů byl pro jeho návrat výslovně pouze jeden. Městská rada se Speratovi omluvila, nicméně pravidelná korespondence s ním je datována až do roku 1532.

Dobře jsou známé i kazatelovy pozdější osudy. Sperat se stal prvním luterským biskupem v pruské Pomezanii, kde zaváděl reformaci pod dohledem vládce Albrechta Braniborského, bývalého velmistra řádu německých rytířů. S Jihlavany však Sperat setrval v dlouholetém písemném kontaktu a vytrvale je povzbuzoval k zavádění principů luterské nauky. Ve svých dopisech dal také najevo, že nevylučuje možnost svého návratu do města, k tomu však již nedošlo. Ale vzhledem k tomu, že převážně německá část obyvatelstva reformaci přijala, měšťané si začali zvát další reformně smýšlející duchovní, a navzdory královým apelům začali omezovat i činnost řeholních řádů ve městě. Pavel Sperat zemřel v roce 1551 a pohřben je v kostele v Marienwerderu (dnes polské město Kwidzyn).

I když byla doba působení Pavla Sperata v Jihlavě velmi krátká, pro město a jeho další vývoj byla velmi významná. Městský písař Martin Leupold dokonce jeho působení v Jihlavě označil za zlom a nazval ho „apoštolem.“ O jeho významu svědčí i skutečnost, že byl po něm pojmenován evangelický kostel apoštola Pavla v Husově ulici.

Není příliš známo, že Sperat byl také hudebním skladatelem duchovních písní, z nichž mnohé jsou dodnes zpívány. Jedna z nejstarších luteránských náboženských písní s názvem Es ist das Heil uns kommen her pochází právě od Pavla Sperata.

Text připravily: Jana Petrůjová a Jana Škrdlová