V pondělí 1. června nás čeká světová premiéra melodramatického oratoria Sylvie Bodorové Paulus Speratus. Přečtěte si, co o vzniku řekla autorka:

Při návštěvách festivalových koncertů v nádherném kostele Povýšení svatého Kříže v Jihlavě mne zaujala zmínka o působení Paula Sperata ve městě Jihlavě. Vše se odehrálo před 500 lety. Historická fakta mne vždy fascinovala tím, že i když naše doba je zdánlivě zcela odlišná, máme společného daleko více, než jsme si ochotni přiznat. Základem mé hudební koncepce je rozvrh postav a obsazení jednotlivých rolí. Recitátoři v různých situacích mluveným slovem přibližují děje dávno minulé, které ve svých detailech nejsou obecně známy. Ženský hlas, hlas svědomí, anticipuje, osvětluje, podněcuje, vede k zamyšlení. Sbor tak trochu znázorňuje společnost reagující na měnící se realitu. Paulus Speratus, baryton, nositel změny, šiřitel nového duchovního pohledu Evropy, zkoušený a silný ve svém poslání, odsouzený na smrt upálením a přesto nezlomný. Oratorium končí chorálem, dodnes užívaným v protestantské liturgii, chorálem, který podle legendy Paulus Speratus napsal ve chvíli, kdy mu byla udělena milost. Texty, které jsem v oratoriu použila, vychází z dobové korespondence, historicky doložitelných faktů a Žalmů ze Starého zákona a jsou v obou jazycích, češtině i němčině. (Velké díky dr. Renatě Piskové za umožnění nahlédnutí do archivu a veškeré překlady dokumentů.) Vrátit duchovní věci tam, kam patří, dnešními slovy – méně komerce, méně konzumu, více duchovnosti – to byl hlavní apel Paula Sperata, blízkého přítele Martina Luthera. Zdálo by se, příběh není aktuální. Opak je pravdou. V dnešní internetové době, v době sociálních sítí a umělé inteligence není nutné člověka upálit, ale je možné ho zcela zničit. A tak jako před 500 lety je pořád nejdůležitější dokázat kriticky myslet, uchovat si svůj zdravý názor a mít odvahu ho vyslovit. Je to velký úkol a apel pro každého z nás.